Můj svět 4. Díl

Třetí den se díky své knize procházím po táboře a všude slyším slova proti Mojžíšovi. Také pociťuji velkou žízeň, ale i soucit s Mojžíšem. Když si vzpomenu, co jsem viděl v Egyptě, jak musel tento lid otročit, to byla hrůza, která se nedá ani vypovědět. Teď ale nemáme vodu a já nevidím nikoho, kdo by šel za Mojžíšem nebo Bohem a prosil ho, ať s tím něco udělá. Vždyť před třemi dny jsme prošli mořem a byli svědky neuvěřitelných zázraků. Copak je pro Boha něco nemožného?

V dálce jsem zahlédl Mojžíše, jak za táborem rozmlouvá se svým Bohem. Tento den je velmi napjatý, všichni jsou nervózní a ani já teď Mojžíše nechci rušit. Vím, že na něm leží obrovská tíha odpovědnosti za tento lid. Procházím se totiž ve velkém táboře, kde podle odhadu je až 600 000 lidí a to bez žen a dětí.

Nacházeli jsme se v místě nazývaném Mara, ve kterém byla sice voda, ale byla hořká a nepitelná. Lid jen vyčkává na návrat Mojžíše do tábora. Když se konečně vrátí, začali na něj všichni křičet: „Nemáme vodu! Všichni zemřeme! Neměli jsme tě poslouchat! Proč si nás vyvedl z Egypta! Co máme pít!”

Mojžíše je mi líto ještě více. Ale on je skutečně můj hrdina. Jeho soucit, trpělivost a hlavně víra je neuvěřitelná. Obrátil se k Bohu, který mu ukázal kus dřeva a řekl mu, aby ho hodil do vody. Když to udělal, voda se stala sladkou a osvěžující.

Všichni jsme ohromeni a nechápeme to. Mojžíš pak promluvil mocným hlasem: „Pokud budete poslouchat Boha a jednat správně, vždy se o vás bude starat a chránit vás.”
To byla taková síla, co bych za to dal, kdybych byl jednou aspoň trochu jako on. Pomyslel jsem si s obdivem.

Když jsme se občerstvili, můžeme pokračovat dál a dorazíme do Elimu, kde je dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam se utáboříme na několik dní, abychom si odpočinuli.

Teď je čas jít za Mojžíšem a ptát se ho, kde bere takovou víru a jestli má chvilku na pokračování příběhu s Josefem. Jeho klidná a jasná odpověď mě zasáhne: „Vidíš, že často opouštím tábor a mluvím s Bohem? Ano, vidím, odpovím. “Protože jsem s Ním, mám takovou víru.“ A pokračuje s příběhem.

Josef se ve vězení setkává s faraonovým číšníkem a pekařem. Oba měli sen, kterému nerozuměli. Ale Josef jim jejich sny vyložil. Po třech dnech se jeho výklad naplnil – pekař byl oběšen, zatímco číšníkovi bylo navráceno jeho původní postavení.

Po dvou letech měl sen sám egyptský faraon. Dal si zavolat všechny věštce a mudrce celého Egypta, ale nikdo nebyl schopen ho vyložit. Tehdy promluvil k faraonovi vrchní číšník: „Měl jsem sen spolu s pekařem, když jsme byli ve vězení a mladík jménem Josef nám ho vyložil. A přesně tak se stalo, jak předpověděl.”

Farao si tedy dal Josefa zavolat. Vytáhli ho z jámy a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi. Ten Josefovi řekl: „Měl jsem sen, ale nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho.“ Josef faraonovi odpověděl: „Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď!“

Farao pak pokračoval: „Měl jsem sen: Stál jsem na břehu Nilu a hle, z Nilu vystoupilo sedm tučných a nápadně krásných krav a pásly se v mokřině. Náhle za nimi vystoupilo sedm jiných krav, churavých, nápadně ošklivých a tak vyhublých, že jsem takovou ošklivost v celé egyptské zemi ještě neviděl. Ty vyhublé a ošklivé krávy pak sežraly těch sedm prvních, tučných krav. Ačkoli je sežraly, nebylo to na nich vůbec znát, neboť byly stejně ošklivé jako předtím. A vtom jsem se probudil.

V dalším snu jsem viděl, jak na jednom stéble vyrostlo sedm klasů, bohatých a pěkných. Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů planých, hubených a sežehlých východním větrem a ty hubené klasy pohltily těch sedm pěkných. Vyprávěl jsem to věštcům, ale nikdo mi to neuměl vysvětlit.“

„Sedm krav a sedm klasů, které jsi viděl ve svém snu, mají jednoznačný význam,“ vysvětloval Josef faraonovi. “ Ty symbolizují sedm let hojnosti, která přijdou na egyptskou zemi. Avšak sedm vyhublých a ošklivých krav a sedm suchých klasů, představují sedm let hladu, které na to navážou. Tento sen byl dvakrát zopakován, což jasně ukazuje, že se tak určitě stane.

Přichází sedmileté období hojnosti, následované sedmiletým obdobím hladu, které pohltí vše, co před ním bylo. Hlad bude tak velký, že předcházející hojnost zcela zapadne v zapomnění. Proto farao musí vybrat rozvážného a moudrého muže, který bude spravovat Egypt. Začnou se přípravy a během hojných let se shromažďuje pětina úrody, aby byly dostatečné zásoby potravin během období hladu. Tak bude země chráněna před hladomorem.

Faraonovi i jeho služebníkům se Josefův návrh líbil a společně probírali, zda by našli někoho s Božím Duchem jako má on. Farao poté oslovil Josefa slovy: „Protože ti Bůh dal poznat všechno toto, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! Budeš správcem mého domu a všichni moji lidé se podřídí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem.“

Potom farao Josefovi řekl: „Ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!“ Farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a navlékl ho na ruku Josefovi; oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz.
Poté ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolávat před ním: „Na kolena!“ Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí. Farao Josefovi řekl: „Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!“ Tak se Josef dostal z vězení do čela egyptské země.